22.7.2011 - Rostu jako z vody..

22. července 2011 v 23:12 | Nika |  Můj deníček...
Moje panička je ze mě celá pryč. Pořád říká, že sem jak maxipes Fík a že jestli takhle porostu pořád tak že ně ma bude moct jezdit jak na koni. Ono to asi bude tím, že od doby, co mě naposled vážili, a to bylo před 5 dny, jsem přibral 1,2 kila. Je fakt, že když sem si to hodil na kalkulačku, tak kdybych jeden rok přibíral každých 5 dní 1,2 kila, tak mám za rok i s ím co teď mám 97.8 kila a to bych teda nechtěl ani já. Fuj, dokážete si představit jak bych vypadal?? No já teda vůbec.
No a tak sem dneska papal okurky....no fajn, měl sem asi tak 1 cm čtvereční 3 mm silnej a upřímně...moc mi to nejelo, ale jako slušně vychovanej hafík sem to sněd. Rodiče totiž dneska přivezli Nice 54 kilo okurek a prý že je má umýt. Samozřejmě je nemyla všechny sama, ale když je zrovna myla Nika, tak mi taky kousek dala.
Dneska jsem moc moc unavený, takže jdu spinkat. Nika mě jen pak vzbudí vyčůrat a potom....dobrou noc všem.



 


20.7.2011 - Cáky cák...

21. července 2011 v 9:49 | Nika |  Můj deníček...
Víte co nemůžu pochopit?? Proč pořád všichni nadávaj na ten déšť. Jak dneska tak krásně pršelo tak mě nechtěli nechat venku tak sem byl i NIky v pokoji jenže tam mi bylo horko, tak otevřela dveře na balkon, na kterém jí stály asi 2 cm vody...no to byste mě museli vidět jak já sem se tam čvachtal a pak sem lítal Nice po pokoji. Ta tak nadávala. I když mě kdyby někdo zasvinil pokoj tak jako já jí tak bych asi taky nadával, ale co...je to její chyba..neměla mě na ten balkon pouštět.
No ale to co mi dělala potom, to se mi teda vůbec nelíbilo. Ona mě zabalila do ručníku a nechtěla mě pustit, ale moje jehličky umí všechno. Hned jak sem se jí zakousnul do nosu tak mě pustila. Sem prostě šikulka i když....naštvala se ještě víc že jí skáču mokrý do postele a tak když mě chytla za obojek tak sem se moc bránit nemohl takže mě stejně vysušila.
Pak mě konečně vzala do postele a hrála si se mnou jak jen to šlo až sem na ní začal štěkat a ona se mi smála a čím víc se mi smála, tím víc sem na ní štěkal.
V 11 sme to zabalili a šli spát.

:oP

20. července 2011 v 12:53 | Nika |  O mě



Tenhle obrázek mi udělal jeden Niky kamarád...krásný, že jo??

Hraju si...

20. července 2011 v 1:22 | Nika |  O mě
Tak takhle já zápasím s hračkama :D



18.7.2011 - No to byl zas den...

19. července 2011 v 7:52 | Nika |  Můj deníček...
Lidi, to vám povím....myslel jsem že už jsem toho hodně nacestoval, ale dneska byl můj nejhorší den...teda zatím. Jak to začalo...normálně jsme v 6 ráno vstali, šel sem se vyčůrat, dostal jsem konečně to slibované mlíčko a pak jsme si šli ještě s Nikou lehnout do postele. Oba jsme usnuli, tkaže jsme vstali až v půl 9, ale to nikomu nevadilo. Vyšoupla mě ven a sama uklízela nebo co?? No pořád chodila za vrátka s nějakejma pytlema a chtěla abych šel s ní, ale to určitě, ještě mě strčí do jedno z těch pytlů a co potom. Žádný takový, seděl jsem hezky u dvěří. No a potom přijel taťka a hned v zápětí mamka. Nika si pak se mnou šla sednout do boudy. Je tak velká, že bych se tam vešel i se všema sourozencema. Tak tam se mnou chvíli seděla ale když odešla tak jsem stejně utek ke kuchyni. Řeknu vám...Nika s mamkou tam tak řádili až si museli otevřít dveře jaký tam bylo horko...ale já jsem si tam v klidu spinkal pode dvěřma.
Najednou mě Nika vzala do náruče a sedla si se mnou do auta, tak sem si říkal že jedeme zase k někomu na návštěvu, tak sem to nijak moc nehrotil. Jenže my jsme nejeli na návštěvu, ale k veterináři!! Ten pan veterinář se mi ale vůbec nelíbil. Pořád si mě tak prohlížel a pak mi nějaká jeho kamarádka strčila do zadku nějakou tyčku!! No to sem vážně nechápal. Nika říkala že mi prej jen změří teplotu nebo co....já fakt nevim.
Ale potom přišlo to nejhorší. Nika mě chytla za hlavou a nějaká další kamarádka pana veterináře mi něco zabodla do zadku!! Říkal jsem si že teda budu odvážný psík a ani sem nepípnul, ale řeknu vám, to byla bolest. Doufám že už tam nikdy nebudu muset jet.
Pak jsme teda zas nasedli do auta a já jsem si v domění, že už jedeme domů hezky lehnul, jneže najednou koukám a my zase stojíme a vystupujeme z auta. Mamka zalítla do Penny marketu a já s Nikou jsme čekali venku, ale naštěstí to moc dlouho netrvalo, ale jen co mamka zašla tak přišla nějaká paní a začala mě muckat a škrábat a dělala na mě ťu'ťu ňuňu...no copak jsem mimino?? No jo...jsem. Když se mamka vrátila tak jsem doufal že teda už doopravdy jedeme domů, ale my jsme ještě stavěli v ZooShopu, takže zase vyskočit z auta. Tam mi koupili nějaký kostičky...hned jsem na ně dostal chuť i když jen teda na tu jednu. Tyčka mi moc nevoní. A potom když už jsme teda po třetí nastoupili do auta, tak jsme nakonec zaparkovali u Niky babičky před barákem. Ten je ale velikej...a těch zvířat co babička s dědou mají.
Děda, ten mě hned začal muchlat a jak jsem fešák a tak. Když jsme přišli do kuchyně tak se na mě přišli podívat všechny tři kočky. Jednu jsem potkal hend cestou po schodech tak mě Nika hned vzala do ruky prý abych nepřišel o oči. Ale páni...ty měli tak dobrý jídlo pro tho jejich hafana...celou misku sem mu sněd...sem myslela žeprasknu. Taky jsem pak hned usnul a vzbudil se až když mě táhli z pod stolu se slovy, že už KONEČNĚ jedeme domů!!!
Tak jsme teda přijeli domů, já už si skoro lehal že bych dospal a Nika vzala vodítko jako že jdem zas na poštu, jenže já se tak bránil a škubal sebou, že to se mnou vzdala a strčila mě k sousedům, kam si pro mě asi za 20 minut přišla. Jenže pak tam přišla ještě mamina, takže jsme tam byli asi hodinu.
Doma jsem byl potom s mamkou venku a naštěstí se už nic zajímavého nedělo. Ale to neuhodnete jakou dobrůtku jsem dostal k večeři. Taťka mi uvařil a já si pochutnal na těstovinách s kuřecím masem. To vám byla dobroutka. Konečně od narození něco jinýho než jen suchý granule a piškoty.
Ve třičtvrtě na 12 jsem se šel naposled vyčůrat a pak spinkat.



spát

17.7.2011 - Velké zjištění...

17. července 2011 v 22:53 | Nika |  Můj deníček...
Mám pro vás jednu velkou novinku a nevím jak se vám bude líbit, ale protože se zatím v mém životě neděje nic extra, tak sem už nebudu psát každý den, ale jen když budu mít nějaké zajímavé novinky. Budu se snažit psát aspon 3-4 krát do týdne. Ale dneska jsem zjistil něco opravdu zajímavého...nevážím totiž 5 kilo jak si moje panička myslela, ale rovných 9 kilogramů!!!
Odpoledne jsem se provezl autem...jeli jsme někam na návštěvu, kterou jsem skoro celou prospal, protože sem neměl moc co dělat. Cestou domů jsme se ještě stavovali pro domácí mlíčko, ale prý dostanu až zítra protože bylo po převaření moc horký...
A než sem šel spát, tak Nika nadávala, že prej čím mě její rodiče nadopovali, že sem tak hyperaktivní a lítám po pokoji a štěkám na hračky. A já byl jen šťastný že sme zase doma.



hravý

16.7.2011 - Pořád to samý...

17. července 2011 v 21:45 | Nika |  Můj deníček...
Ahoj lidi...abyste věděli, tak dneska se nedělo vůbec nic zajímavýho...doma už se začínám rozkoukávat a jinak pořád spím nebo jím. Vlastně už si hraju občas i s hračkama, ale to jen v noci aby mě nikdo neviděl. Večer přijela Niky kamarádka, tak sem měl o hračku navíc, ale jinak vážně nic moc...


nuda

...ššš

16. července 2011 v 13:49 | Nika


15.7.2011 - Kdo to zase je??

16. července 2011 v 13:04 | Nika |  Můj deníček...
Hned ráno sem se hrozně leknul. Panička vyskočila v půl 8 z postele jak kdyby do ní někdo střelil, ani se nenasnídala, vzala mě do náruče, vystrčila ven a sama někam utekla. To byste nevěřili jakej já sem měl strach. Myslel sem že už tam zůstanu na vždycky...to byla věčnost než se Nika vrátila...no dobře...bylo to jen asi 35 minut, ale já sem se fakt bál, no nedivte se mi, sem ještě mimino.
Když se vrátila tak mě vzala domů...dala nasnídat i mě a pak si se mnou hrála. V podstatě sem si jen chvilku hrál a pak sem celý dopoledne zase spinkal. Po 12 hodině mě zase vzala na vodítko a šlo se na poštu. Dneska se mi vážně vůbec nechtělo, ale vzhledem k mým 5 kilům mě jednoduše utáhla takže sem neměl na výběr. Ať mi ale prosím někdo vysvětlí, co chodí na tu poštu dělat...?? Vždycky tam jen na pár minut zaběhne a jde se zase dom. Dneska jsme to ale vzali domů nějakou jinou cestou, tak jsem se zase bránil, ale co nadělám...a najednou vidím jak se ke mě zas někdo žene, někdo úplně cizí. Samozřejmě sem zabrzdil, ale Nika mě vzala do náruče a nesla mě k tomu cizímu klukovi. Prej: "Ahoj Dane, tohle je náš Toník..."....ještě někomu mě takhle ukáže a řeknu jí ať za mě vybírá poplatek.
Potom jsme šli domů...to byla nuda. Chvíli jsem si hrál s hračkama a potom přijeli rodičové, naházeli do auta nějaký tašky a zmizeli, do večera sem je už neviděl, ale před 8 hodinou přišla ta holčina co u nás byla i včera, prý Kikča. Hráli s Nikou dámu a koukali na telku a ona u nás potom spala, tak sem jí v noci pěkně zlobil. Pořád jsem jí šlapal na hlavu a kousal do nosu.
Nika se mnou šla ještě o půlnoci ven a potom?? Už jen sladký spánek...




Jak se o nás starat??

15. července 2011 v 15:53 | Nika |  Moje rasa - bernský salašnický pes
Do základní péče o nás určitě spadá péče o naši středně dlouhou srst. Je potřeba nás pravidelně jednou týdně rozčesat a vykartáčovat, hlavně tam, kde má srst snahu žmolkovatět. Naše plemeno je trochu náročnější na dobré krmení v období růstu. V tomhle obodbí také musíte krotit naši touhu nikdy nekončícího dovádění. Také potřebujeme dobrou výchovu a základní výcvik.
I když péče o naší srst nepatří mezi ty úplně nejnáročnější, tak je třeba se jí doopravdy pravidelně věnovat. Někdy také potřebujeme vystříhat nadbytečné chloupky vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou, aby nám nebránily ve volném a pohodlném pohybu.
Nejsme ani nijak extrémně nároční na množství pohybu, ale když se nemůžeme volně proběhnout, vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě tak nejsme šťastní. Potřebujeme proto prostor. Nehodíme se do městského bytu a navíc díky naší silné a huňaté srsti dáváme přednost celoročnímu pobytu venku.
Jsme ale vrcholně společenští psi a tak potřebujeme trávit se svými páničky a jejich rodinami spoustu času, proto se nehodíme ani pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu a člověkem se z nás veselých berňáčků stanou smutní a zoufalí psi.


ocásek

Kam dál